Jak rozumět českému dramatu 19. století

Stáří je přirozené a neodvratitelné, říkali. Musíme se s tím smířit, říkali. A kdo by taky chtěl žít do sta, když už je to stejně jen přežívání a žádná zábava, říkali. A pak šel kolem prof. David Sinclair a přidal se mezi špičkové vědce, kteří paradigma zpochybnili: stárnutí je nemoc – pojďme ji léčit. Svůj profesní život zasvětil výzkumu mechanismu stárnutí a patří dnes mezi nejvýznačnější vědecké osobnosti v genetice a ve výzkumu dlouhověkosti. Ve své knize vás seznámí s posledními objevy těchto oborů, k nimž patří i jeho informační teorie stárnutí, i s tím, které z poznatků svého týmu sám aplikuje v životě. (Nešetří ani svého osmdesátiletého otce, který po čase začal opět vzpírat a podnikat desítky kilometrů dlouhé cyklistické výlety.) Sinclairovo úsilí není namířeno primárně k posouvání hranice délky života (tzv. délka dožití, lifespan) – to už medicína zvládá dnes – ale především k prodloužení času, během něhož dokážeme mít aktivní a zdravý život (tzv. healthspan). Kniha je rozdělena na tři části: V části I se věnuje výzkumu a objevům, z nichž vyplývá, že stáří lze považovat za nemoc, která by se měla léčit. V části II se dozvíte o nově vyvíjených způsobech léčby a dozvíte se konkrétní kroky, které lze podniknout hned a jimiž můžeme stárnutí zpomalit, zastavit nebo zvrátit. Mohly by přinést konec stárnutí v podobě, na niž jsme zvyklí. V části III rozebírá možné scénáře, k nimž by takový převrat mohl vést, a navrhuje představu budoucnosti, k níž můžeme vzhlížet. Svět, ve kterém cesta k delšímu životu povede přes prodlužování zdravé délky života, tedy času stráveného bez nemocí či invalidity. Kniha vyšla v originále v říjnu 2019 a stále se drží na vrcholu žebříčků v oboru genetiky, genetického zdraví a dlouhověkosti. Jestli si tedy chcete jednou povídat se svými pra-pra-vnuky (David svou knihu věnuje právě těm svým), měli byste se s jeho fascinujícími objevy seznámit.