Čtvrtá prozaická kniha historičky umění Mileny Slavické navazuje na její první dvě knížky (Povídky jamrtálské a Hagibor) a tvoří s nimi trilogii. Jde o knihy vzájemně propojené, které mají téměř stejné literární hrdiny (ve smyslu jejich základního charakteru) a hlavní postavy mají stejná jména. Všechny tři knihy vypovídají o přibližně stejné době. A všechny tři jsou neseny „lokální imaginací“, každá z nich je inspirována určitým místem. Slavická je zkušená, precizní vypravěčka, její styl je vyzrálý, přesný a sytý. Podobně jako u prvních dvou knih, i součástí knihy Na Betáni jsou autorčiny fotografie. Milena Slavická (* 1949) byla v letech 1990 až 1996 šéfredaktorkou časopisu Výtvarné umění. Působila jako kurátorka výstav současného českého a zahraničního umění a jako editorka a vydavatelka knih, katalogů a sborníků. Od roku 1999 do roku 2015 přednášela na Akademii výtvarných umění v Praze. Je autorkou knih UB 12 a Flug-Entfernung-Verschwinden. Konzeptuelle Moskauer Kunst. Nakladatelství Torst jí vydalo knihy povídek Povídky jamrtálské, Hagibor a Ona.
Druhá republika trvala velmi krátce, od podzimu 1938 do jara 1939. Přesto se na těchto z historického pohledu několika málo dnech dá velmi dobře pozorovat rozpad státu, svíraného v podstatě ze všech stran nepřáteli. Tento rozpad nezpůsobili pouze vnější nepřátelé a evropské velmoci, ale také obyvatelé Československa, pro které byla československá idea prázdným pojmem. Na osudu obyvatel druhé republiky se bohužel dá také velmi dobře pozorovat, jak snadno se společnost otočí zády k těm nejslabším, ať už to byli uprchlíci z pohraničí, političtí emigranti nebo Židé.