Lidé se v posledních desetiletích zajímají především o svou
svobodu a naplnění vlastních potřeb. Nechtějí se omezovat a starat
o ostatní. Vede to k odcizení, k nenávistným projevům na sociálních
sítích, na ulicích i v každodenní komunikaci mezi lidmi.
Přesto touha být součástí společenství nezmizela. Projevuje se to
obzvlášť během krize, jak jsme si mohli všimnout po rozšíření
koronaviru. Najednou se objevila nová pospolitost a solidarita s
lidmi, které pandemie zasáhla. Anselm Grün v této knížce ukazuje
cestu k harmonickému soužití, v němž je zároveň plně respektována
svoboda jednotlivce a rozmanitost zde není překážkou, nýbrž
vzájemným obohacením.
"Kvůli koronavirové krizi jsme si uvědomili ještě něco dalšího.
Všichni jsme propojeni. Každý z nás může virem nakazit někoho
jiného a ublížit mu. Ale naše pozitivní schopnosti jsou také
nakažlivé. Když se ráno vzbudím se špatnou náladou a během dne se
jí nezbavím, ovlivňuji svou negativitou okolí. Ale když se oprostím
od negativních pocitů, vědomě lidem projevuji dobrou vůli a doufám
v pozitivní sounáležitost, ovlivním své okolí opačným způsobem.
Během pandemie jsme znovu pocíti-li solidaritu, když jsme se
starali o ostatní. Můžeme ji projevovat i nadále tím, že na sobě
budeme pracovat, abychom k ostatním přistupovali s dobrými pocity a
myšlenkami. Ty totiž nemají vliv jen na naše bezprostřední okolí,
ale zanechávají hluboké stopy ve světě. Kvantová fyzika tvrdí, že
naše myšlenky a pocity zásadním způsobem ovlivňují hmotu."
Anselm Grün